Jak to bylo před vznikem našeho sboru?


Na úvod bychom čtenářům chtěli přiblížit, jak to v Lysé nad Labem vypadalo před založením dobrovolného hasičského sboru.
V knize „O požárech v Lysé n. L.“ od MUDr. Františka Tichého se píše: „Jako v jiných městech, i v Lysé bývaly často požáry. Jinak ani nemohlo být; nehrazené městečko bylo skoro celé ze dřeva, domky kryty došky, komíny dřevěné, jen maltou omítnuté. Vždyť ještě za mé paměti byla na Loužku řada domečků pocházejících ze století 18.; skoro všechny vyhořely.“
Podle dochovaných vojenských map, vzniklých kolem roku 1770, si lze představit, jak byla před více než dvěma sty lety Lysá veliká. Hranice zástavby ve 2. pol. 18. století končily na severu v místě zvaném Na Písku. Východní hranici uzavírala stavení a stodoly v Okrsku, ulice Poděbradova a Za Koncem. Jihovýchodní část končila panským dvorem v místech dnešní hasičské zbrojnice. Ulice k nádraží (dnes Masarykova) byla zastavěna do míst dnešní ulice Tyršovy a pokračovala k náměstíčku Na Františku, ulicí Vodákovou k náměstí Bedřicha Hrozného a táhla se k západu dnešní ulicí Sojovickou a podzámčím. Na rozcestí do Byšiček a Staré Lysé stálo několik desítek stavení, tím končilo bydlení na západní straně. V těchto místech se pořádaly trhy a odtud pravděpodobně pochází dnešní název Stržiště. Na sever od zámku býval opukový lom. Jižně od města na Zemské stezce stávala Nová hospoda.
A jak tedy bylo zajištěno hašení požárů na území Lysé v 18. století? V roce 1752 zavedl hrabě Antonín Špork „oheň hasicí řád“, podle něhož různí provinilci proti obecnému řádu musili za pokutu kupovati „kožené konve na hašení“, v nichž se podávala k požáru voda ze studny. Hluboké, vodou naplněné strouhy na zahrádkách a kaly ve všech částech města měly zajistit dostatek vody při požáru dřevěných budov.
Avšak již tehdy docházelo též k vývoji techniky pro hašení požárů. To dokazuje například ve Státním okresním archivu v Lysé nad Labem uložené „Nařízení královského českého zemského gubernia“ ze 14. dubna 1796, kterým se dalo ve známost „popsání užitečného ohňového vozu s vodním sudem ku potřebě ohně hašení“ včetně detailně uvedené charakteristiky a grafického znázornění. bez_nazvuhjkljpg
Velké: Dle tohoto nařízení měla být takovým ohňovým vozem vybavena dle možností alespoň větší města na území Čech a Moravy.

Z kroniky našeho sboru


Na základě zákona č. 45/1876 zákoníku zemského království Českého O zakládání dobrovolných hasičských sborů z 25. května 1876, vydalo obecní zastupitelstvo Lysé nad Labem roku 1878 Prohlášení k občanstvu za účelem zřízení hasičského sboru. K jeho založení došlo 9. srpna 1878. R. Heide o této události zaznamenal ve svých pamětech doslovně toto:
„Dle zákona ze dne 25. května 1876 nařízeno jest zařizování sborů hasičských. Za příkladem jiných měst učiněno obecním zastupitelstvem vyzvání ku přihlášení se členů ke sboru, který co dobrovolný sbor hasičský se zde zříditi měl. Obec, co protektor sboru uvolila se poříditi výzbroj sboru a zjednání stejnokroje z režného plátna a podány stanovy ku schválení vysokému c. k. místodržitelství, které dne 9. srpna 1878 také schválení došlo, načež se volby velitele a cvičitele provedly. Za prvního velitele zvolen pak Jan Straka, první obecní starší, který již po delší dobu chorého starostu obce Františka Tangla v úřadě zastupoval.“ bez_nazvunjpg Nově založený sbor měl z počátku 33 a později 70 členů. Město mělo 4000 obyvatel. Cvičení se provádělo vždy v neděli odpoledne. V zimě bylo „pískání“ - signálová cvičení, při kterých se kromě teorie a taktiky cvičily signály píšťalou používané při hašení. Poplach se vyhlašoval zvonem. Zbrojnice byla umístěna v radničním dvoře. K hašení se používalo konopných košů, později ručních stříkaček na koňskou přípřež. Pro menší oheň byla stříkačka dvoukolová. Byli ustanoveni sedláci, kteří museli dát k dispozici spřežení i s kočím, a to nejen pro stříkačku, ale i pro voznice, kterými se voda k ohni přivážela. Aby byla pohotovost hlavně koňských přípřeží co největší, odměňovala městská rada kočího, který byl první u ohně, dvěma zlatými. Nejhorlivěji jezdil k ohni povozník Josef Pospíšil z čp. 53 Na Písku. Sám uhořel 7. března 1913.
Na vodní zdroje byla v té době Lysá velmi bohatá, neboť měla několik rybníků ve městě a v nynější Čechově ulici mohutnou strouhu. Kromě toho museli mít připraveny v každém domě nádoby s vodou, hlavně v domech s doškovou střechou nebo šindelem.
Stanovy sboru z roku 1901 byly schváleny místodržitelským výnosem č. 64715.
Mimo speciální protipožární činnosti zasahoval tehdejší sbor i do veřejného života. Měl svůj divadelní odbor, zábavní odbor a spojoval se s Dobročinným a podpůrným spolkem v Lysé nad Labem. Sbor se tak vyvíjel po stránce duchovní i technické. Proto také měl již v roce 1912 sbor první motorovou stříkačku. Prvním, už zmiňovaným velitelem byl Jan Straka a pak následovali: Karel Velach, Emanuel Heide, Karel Seidl, František Tangl, František Maglen, Antonín Čermák, Josef Simon, Edmund Beran, Ludvík Lesinský, Václav Fišer, Václav Souček, František Zíta, Josef Havlín, Josef Lelek, Karel Merunka, Václav Žantovský, Vladimír Tuzar, Miroslav Pastrňák ml., Jaroslav Bezucha, Jaroslav Šubrt. Současným velitelem sboru je Bc. Miroslav Konečný.
Jelikož se písemné podklady o době před a těsně po 1. světové válce nedochovaly, víme jen od pamětníků, že sbor pokračoval úspěšně ve své záslužné práci a po osvobození v roce 1918 spolupracoval na vytvoření Svazu dobrovolného hasičstva československého.
Vzhledem k tomu, že město stále vzrůstalo a také průmysl se rozmáhal, bylo nutno oboje více zajišťovat po stránce protipožární. Proto byl zakoupen silnější stroj značky Ebert, roku 1924 vysunovací žebřík a o tři roky později automobil pro dopravu osob s nářadím značky Praga.
Tak klidně míjely dny i roky, až roku 1939 přišla okupace. Ale sbor byl vždy připraven pomoci svému bližnímu. Mimořádná válečná situace kladla na sbor velké požadavky.
V rámci tzv. totálního nasazení byl sbor značně rozšířen. Dosavadní velitel Václav Fišer byl nahrazen novým velitelem Václavem Součkem. has_004.jpg Stálý dohled nad sborem převzal MUDr. Tichý, který byl starostou, ale i jmenovaným vládním komisařem města. Byl zakoupen další vůz značky Mercedes Benz s agregátem PS 8 značky Stratílek. Po volání Prahy v květnu 1945 odváželi členové našeho sboru potřebné léky raněným do hlavního města nedbajíce vlastního nebezpečí. Spolu s opravdovou chutí k budování nové republiky nastoupil sbor do nového dějinného období. Inventář sboru byl obohacen o automobilovou stříkačku značky Glöckner - Diesel.
Po roce 1948 byla zavedena pravidelná pondělní cvičení. Velitelem sboru byl v té době Josef Havlín a starostou Václav Fišer. Od roku 1949 spadala Lysá n. L. pod správu okresu Nymburk a náš sbor k Okresní jednotě nymburské č. 34. Lysou v tomto období trápil nedostatek vody. Hasiči svépomocí prováděli vrty v místech zvaných U Křížku, Na Loužku a ve Stržišti, leč bohužel neúspěšně.
13. února 1949 se náš sbor stal součástí „Okresní požární pomoci“. Ve svědomité, pilné a poctivé práci náš sbor pokračoval, aby se stal jedním z nejlepších sborů v okolí a aby si získal úcty všech spoluobčanů. Své snahy chtěl korunovat výstavbou vlastního domu, ve kterém by soustředil nejmodernější technické protipožární vybavení, ale částečně i kulturní život ve městě. Z vlastních prostředků zakoupil 30. prosince 1949 pozemek na stavbu (býv. cvičiště DTJ) a svépomocí začal intenzivně budovat. Hasičský dům, to byl bohužel neuskutečněný sen našich členů, kteří chtěli dát městu Lysá nad Labem kulturní stánek a sobě důstojné prostředí pro svoji činnost. Podle tehdejších plánů tam měla být knihovna, kulturní sál, ubikace pro hasiče ve službě, místnost pro výuku a samozřejmě sociální zařízení. Tento dům měl být situován na východní straně podél silnice a měl být propojen s garážemi.Václav Fišer
Se stavbou bylo po vleklých jednáních započato 3. dubna 1954, a to v akci 5M, přičemž byla povolena jen stavba garáží, které se podařilo za velkých obtíží dostavět za 16 let i s bytovou jednotkou, do které se 31. března 1967 jako správce zbrojnice nastěhoval Miroslav Pastrňák mladší.
Byli jsme prvním požárním sborem, který měl žákovské družstvo s miniaturní výzbrojí a výstrojí. 3. června 1950 se poprvé představilo na náměstí v Lysé nad Labem a ve dnech 20. a 21. října 1951 sklidilo naše žactvo velký úspěch při cvičení na zaplněném Václavském náměstí v Praze. Velkým přínosem pro sbor byla v roce 1953 autostříkačka a kropicí vůz značky Praga RND zapůjčený od města. Téhož roku dochází ke změně názvu na „Místní jednota požární ochrany svazu československého hasičstva“. Během roku byl název ještě jednou změněn na „Československý svaz požární ochrany“ a z „hasiče“ se stal „požárník“. Časopis „Hasičské rozhledy“ byl přejmenován na „Požární ochrana“.
Od 1. července 1955 byla cisterna Praga RND převedena do vlastnictví sboru. O rok později začala působit starosti stříkačka značky Ebert, na níž se ulomila náprava.
29. června 1958 vyvrcholila oslava 80. výročí založení sboru slavnostním cvičením Na Písku za účasti Požárního útvaru Mladá Boleslav, dobrovolného sboru TIBA n. p. Josefův Důl, družstva žen ze Dvorců, Československého letectva, Červeného kříže a Baráčníků. Bylo provedeno též cvičení na Místní národní výbor - radnici (podloubí zcela zakouřeno). Celé cvičení bylo velmi zdařilé. bez_nazvujpg .–5. července 1959 se na státním závodišti v Lysé nad Labem konala krajská soutěž požárních družstev. Zúčastnilo se celkem 2360 požárníků s 270 vozidly a 18 vojenskými kuchyněmi.
Celkem chudý vozový park sboru byl v roce 1960 ještě zmenšen o vůz značky Praga, který byl jeho nejstarším vozidlem. V této době byl předsedou sboru Josef Havlín a velitelem Karel Merunka.
9. května 1960 tragicky zahynul místovelitel Josef Lelek. Ztratili jsme velmi obětavého a oblíbeného kamaráda. Že se náš sbor stále udržoval v dobré akceschopnosti, svědčí i požádání Okresní inspekce požární ochrany v Nymburce dne 7. října 1961 o pomoc při velkém požáru v Sadské, kde hořela pila, parketárna a speciální závod Bromografie. Vyjely všechny vozy s 35 muži.
V roce 1963 jsme si připomněli 85. výročí založení sboru.
23. května 1964 byla na počest 100. výročí založení dobrovolných požárních sborů v naší vlasti zapálena slavnostní vatra v Jaromírových sadech. Tomuto aktu předcházel promenádní koncert na Husově náměstí a lampiónový průvod.
V roce 1965 se náš sbor dostal do svízelné situace. Následkem opotřebení tu zůstalo pouze jediné provozuschopné vozidlo – Mercedes. Nové vozidlo pro nás nebylo. Proto bylo rozhodnuto, jak uvádí kronika: „… abychom v případě požáru volali auto – taxi službu, která nás odveze s agregátem na místo požáru, nebo Šlechtitelskou stanici v Lysé nad Labem, která nám poskytne traktor.“ Připadalo nám to, jako bychom se vrátili do dob „povinné požární přípřeže“ lyských sedláků. Byl to otřes, pro nás, dobrovolné pracovníky hájící osmitisícové město. Koncem února bylo „převzato“ vozidlo Valter z Místní Jednotky Litol. 9. července 1965 byl nucen krajský výbor ČSPO sboru alespoň zapůjčit autostříkačku AS16 Praga RN. Vůz byl majetkem štábu CO.
7. července 1966 jsme obdrželi od krajské inspekce PO na tehdejší dobu výkonný sovětský vůz Zil.
Předsedou byl v té době Václav Kavalír a velitelem nadále Karel Merunka.
V roce 1968 jsme si interní oslavou připomněli 90 let trvání našeho sboru.
Protože jsme neměli kde schůzovat, ani se kulturně vyžít, bylo v roce 1969 rozhodnuto jednu z garáží v naší hasičské zbrojnici upravit na kulturní místnost. Společným úsilím se stavba podle návrhu Vladimíra Kříže uskutečnila.
V červnu roku 1970 došlo konečně k přestěhování požární techniky a vozového parku ze zbrojnice v radničním dvoře do nových garáží.
Koncem roku 1971 byla zprovozněna kulturní místnost, byla vybudována rampa na mytí vozidel a sklad pohonných hmot. O rok později byla provedena úprava terénních nerovností v okolí garáží. 122jpg
Od 1. ledna 1972 k nám patřil hudební soubor, jenž nesl název: „Hudba požárního sboru Lysá nad Labem – Melodik“. Toto seskupení vzbudilo velkou pozornost také na mezinárodní soutěži požárních družstev v Brně.
Rok 1973 jsme zahájili vzpomínkou na 95 let činnosti našeho sboru. Nikdo z nás však nečekal, že nás opustí člověk, který byl duší všeho dění ve sboru – Josef Havlín, čestný předseda sboru. Odešel náhle a neočekávaně 6. září 1973. Ztratili jsme vynikajícího organizátora, nadšeného a oddaného vyznavače hasičské myšlenky, oblíbeného kamaráda a spoluobčana. Ještě téhož roku došlo ke změně názvu na „Základní organizace svazu požární ochrany Lysá nad Labem“.
O tom, že prevence je stále naším prvořadým úkolem, svědčí nepatrný výskyt požárů u nás ve městě. Zdá se, že jsme udělali kus dobré práce nejen mezi spoluobčany, ale už i mezi školní mládeží, se kterou pracujeme přímo v požárním družstvu. Ustaly též požáry lesů v okolí Lysé nad Labem, a to zásluhou elektrifikace tratí.bez_nazvuhgfdjpg
V roce 1974 byl předsedou sboru zvolen Jaroslav Kodera, velitelem pak Miroslav Pastrňák.
V roce 1975 jsme obdrželi od města cisternový automobil Praga V3S. Do vozu Praga RN bylo zabudováno topení a byla opravena stříkačka. Žákovské družstvo vedl v této době Vladimír Tuzar. Od 1. června 1975 jsme byli opět přejmenováni, tentokrát na „Svaz požární ochrany Československé socialistické republiky, základní organizace Lysá nad Labem“. V té době jsme měli 130 členů, z toho 13 žen.
7. září 1975 se sedm členů našeho sboru zúčastnilo otevření Federálního muzea SPO v Přibyslavi umístěného v budově místního zámku. V listopadu byl nově zvolen do funkce předsedy svazu Lubomír Horáček, funkci velitele dále zastával Miroslav Pastrňák.
V roce 1976 jsme započali s přípravami na oslavu 100. výročí založení sboru. V souvislosti s tím jsme žádali o novou techniku, ale prozatím nám nebylo vyhověno.
Avšak 7. duben 1977 byl pro nás velkým dnem – obdrželi jsme dvě (v té době) velmi výkonná požární vozidla, a to dopravní vůz DA12 A30 Savien s agregátem PS 12 a cisternový automobil CAS 25-ŠKODA 706 RTHP. Vůz Zil byl postoupen do Dvorců a Praga RN do Byšiček.
Oslavy stoletého trvání našeho sboru, které započaly již 4. února 1978, a to reprezentačním plesem, byly nejen důstojnou vzpomínkou, ale i oslavou a přehlídkou vykonané dobrovolné práce.
Hlavní oslavy probíhaly v lyském zámeckém parku v prostorách letního kina ve dnech 17.–18. června 1978, V rámci těchto oslav byla zároveň slavnostně odhalena pamětní deska v areálu naší hasičské zbrojnice.
Rok poté, 24. srpna 1979, jsme se s velkým zármutkem v našich srdcích naposledy rozloučili s naším dlouholetým kronikářem, váženým panem profesorem Františkem Lejsalem, který psal kroniku neuvěřitelných 31 let. Jen díky němu byla popsána léta vývoje sboru od konce II. světové války až do této doby.
V lednu 1980 byl novým kronikářem zvolen Jaroslav Lánský. V letech 1980–1986 byl velitelem sboru Jaroslav Bezucha, předsedou pak František Procházka.
V roce 1980 skupinka mladých členů požárního sboru opravila starý dopravní automobil Praga MN z roku 1926. S tímto vozem jsme byli v roce 1983 přítomni při otevírání Centra Hasičského Hnutí a stálé výstavy požární ochrany v Přibyslavi.
Od roku 1985 kroniku spravoval Vladimír Černý. V květnu téhož roku jsme se potýkali s nedostatkem výškové techniky a autobus značky Robur, který jsme obdrželi o tři roky dříve, neprošel technickou prohlídkou.bezuchajpg
17. října 1986 postihla naši organizaci velká a bolestná ztráta – ve věku 40 let skonal náš velitel Jaroslav Bezucha. Poslední rozloučení se konalo o týden později v Nymburce. Opět jsme ztratili oblíbeného kamaráda. Po této smutné události se velitelem sboru stal Jaroslav Šubrt.
V roce 1987 jsme obdrželi hasičský automobil AS 16 - IFA W 50 L. Ve sboru v tomto roce působilo 117 členů, ale jen 25 z nich bylo členy výjezdového družstva. 10 členů tvořilo starší generaci a 12 žen pracovalo aktivně. Předsedou sboru byl Pavel Hrbek.
28. května 1988 jsme oslavili 110. výročí vzniku sboru a na výstavě techniky na Husově náměstí byl poprvé představen historický motorový žebřík Mercedes–Benz z roku 1937. Tento vůz, který v minulosti sloužil u hasičů v pražských Holešovicích, naši chlapci odkoupili od sběratele p. Přibyla ve stavu zobrazeném na fotografii, svépomocí jej opravili a uvedli do provozu. Součástí oslav bylo spolu s ukázkami hasičské hudby a mládeže sboru také námětové cvičení na bytový dům na Husově náměstí v Lysé. Cvičení se s námi zúčastnili též hasiči z řad pozvaných sborů spolu se svou technikou. V roce oslav se novým kronikářem sboru stal Vladimír Sejka, předsedou byl v té době Jiří Zima a velitelem Jaroslav Šubrt.Na začátku roku 1989 jsme si zakoupili z vlastních prostředků autobus značky Škoda ŠL 11. V listopadu došlo v tehdejším Československu k pádu komunistického režimu, což mělo za následek četné změny v organizační i politické struktuře země i naší organizace. Náš nový název zněl „Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska“, byl vybrán nový znak a schváleny nové stanovy. 4. květen se stává svátkem patrona hasičů, svatého Floriána.
V březnu roku 1990 sbor obdržel dopravní vůz značky Avia DA 12-A 30 a naše jednotka byla dovybavena radiostanicemi. Kronikářem se stal Jaroslav Minařík.
Koncem roku Město Lysá nad Labem získalo převodem od Správy a útvaru Sboru PO v Nymburce zásahové vozidlo, a to automobilový žebřík
AZ 30 – IFA W 50 L.
O rok později jsme začali jednat o zavedení svolávacího systému. V té době jsme měli 75 členů, 16 dětí a 10 žen. V únoru se po dlouhé době opět konal hasičský ples. Nově byla v hasičské zbrojnici vybudována plynová kotelna.
V roce 1992 jsme oslavili 115 let úspěšného fungování sboru. V čele sboru stál Jaroslav Kodera a velitelem byl Jaroslav Šubrt.
V roce 1993 měla zásahová jednotka 25 členů a ve sboru jich celkem působilo 76. Obdrželi jsme plovoucí čerpadlo, několik nových obleků a bot a hlavně 13 kusů kapesních svolávačů. V garáži byl svépomocí zřízen rozvod tlakového vzduchu ke stálé pohotovostní zásobě vzduchu ve vzduchových soustavách zásahových vozidel. Stále akutnější se jevila potřeba osobního automobilu.
O dva roky později sbor čekala částečná modernizace techniky. Od profesionálních hasičů v Nymburce jsme v březnu 1995 získali ojetý hasičský automobil CAS K 24 - Liaz a naše stávající Avia - DA12 A30 byla postoupena Byšičkám, kde je dodnes plně využívána.
V roce 1996 bylo nutné řešit havarijní stav střechy na garážích a také elektrické rozvody. Z důvodu snahy o úsporu energie k vytápění bylo nutné též provést zateplení stropů a vrat garáží pro techniku. Pro účely odborné přípravy nám do kulturní místnosti přibyl nový televizor. V tomto roce bylo město postiženo nebývalou sněhovou nadílkou. Jelikož po zrušení místních technických služeb nebyl zajištěn úklid sněhu, podali hasiči pomocnou ruku a postarali se o úklid centra města.
V roce 1997 jsme se dočkali „nového“ osobního automobilu značky Škoda Favorit, který byl poskytnut jako ojetý vůz profesionálním hasičkým sborem v Nymburce. V současné době je tento vůz využíván sborem ve Dvorcích. Složitě byla také projednávána koupě a stavba zásahového vozidla CAS K24, které by bylo postaveno na armádním podvozku vozidla T 815 8x8. Výjezdová jednotka byla nově vybavena zásahovými obleky značky Fireman a o rok později novými přilbami značky Gallet. Ještě téhož roku nám přibyly vozidlové i přenosné stanice typu Maxon.
V létě jsme jako jedni z prvních pomáhali při záplavách na Moravě. Pomáhali jsme také při velké vodě na Labi. Starostou sboru byl v té době Pavel Hlaváček a velitelem nadále Jaroslav Šubrt.
Na jaře 1998 probíhaly přípravy na oslavy 120 let od založení sboru. Opravili jsme svépomocí fasádu ze dvora, zřídila se šatna, kuchyňka a odsávání výfukových plynů v garážích. Avšak na samotné oslavy nám počasí nepřálo. A tak vzhledem k celodennímu dešti ani velké množství nejmodernější požární techniky vystavené na náměstí nepřilákalo předpokládané množství návštěvníků.
V roce 1999 se starostou sboru stal Petr Šácha. Po počátečních potížích nám bylo slavnostně předáno do užívání „nové“ vozidlo, a to již zmiňovaná osmikolová CAS K 24-T 815.tatrabez_nazvu.jpg Došlo ke změně svolávacího systému. Základnová radiostanice umístěná ve zbrojnici byla propojena s operačním střediskem Hasičského záchranného sboru v Nymburce, odkud byl touto cestou bezdrátově a ve zbrojnici bezobslužně vyhlašován požární poplach pro jednotku. Byly zakoupeny nové mobilní telefony pro spojení s Dvorci a Byšičkami. Ve výjezdové jednotce působilo 24 členů. Z toho 12 členů bylo zařazeno do JPO II. Jednotka byla postupně dovybavována novou výstrojí, výzbrojí a věcnými prostředky.
V roce 2000 měl náš sbor již 80 členů a 20 dětí. Naše „nová“ Tatra byla a dosud je velmi oblíbená. Psalo se o ní dokonce až za hranicemi, v německém odborném hasičském časopise.
Z finančních prostředků sboru byla zakoupena a postupně svépomocí zrekonstruována původně armádní CAS 32 – Tatra 148. I o této zdařilé rekonstrukci bylo možné se dočíst v odborném hasičském tisku včetně obsáhlé fotodokumentace. Naše rekonstrukce byla inspirací pro ostatní hasičské sbory, které se k podobné přestavbě takového vozidla teprve chystaly a které k nám jezdily na prohlídku vozidla a pro rady a zkušenosti s rekonstrukcí. Tuto rekonstrukci jsme dokončili v roce 2001, kdy se velitelem sboru stal Miroslav Konečný.
Ve dnech 4. - 6. května 2001 jsme se ve spolupráci s SDH Byšičky zúčastnili pokusu o překonání světového rekordu v dálkové dopravě vody na letišti Hradčany u Mimoně. Jeli jsme jako dvě družstva. První družstvo jelo našim hasičským speciálem
CAS K 24-T 815, který se na letišti v Hradčanech stal obrovskou atrakcí. Naše druhé družstvo jelo dopravním vozem Avia SDH Byšičky. Světový rekord, který byl dosud v držení našich sousedů z Německa, se podařilo překonat. Stávající rekord v dálkové dopravě vody, na kterém jsme se podíleli, je tedy 47,2 km.
Zrekonstruované vozidlo CAS 32 – Tatra 148 jsme slavnostně uvedli do provozu při oslavách svátku sv. Floriána dne 26. května 2001. Oslavy začaly předvedením naší moderní i historické techniky na Husově náměstí. Přijela též Chorvatská dechová hudba z města Koprivnički Ivanec, která na náměstí vystoupila.
Zlepšuje se vybavení jednotky s důrazem na bezpečnost práce zasahujících hasičů. Pár nadšenců opravuje historický vůz Praga MN z roku 1926. Bylo také třeba provizorně opravit zkorodovanou nástavbu u zásahového automobilu CAS K 24 – Liaz. Vzhledem k již nevyhovujícímu technickému stavu bylo později toto vozidlo předáno k celkové opravě do firmy Sehat Poříčany zabývající se opravami požární techniky.
Za rok 2002 jsme napočítali celkem 56 zásahů a pomáhali jsme při odstraňování následků povodní. Jednotka byla dovybavena proudnicí značky Rambojet, kalovým čerpadlem Cokr 50 a elektrocentrálou NEEC H 5,5.Téhož roku nás navždy opustil zakladatel Dechového orchestru, pan Petr Nádvorník starší.
Na jaře roku 2003 vznikly v důsledku náhlého oteplení po ledové zimě velké záplavy. Byla vyžádána naše pomoc při odčerpávání vody a odklízení nečistot. Avšak záplavy nebyly to jediné, kde bylo třeba naší pomoci. Kromě jiných zachvátil v tomto roce velký požár dřevěnou budovu Morušárny v chatové oblasti Řehačka.
Rok 2003 však nebyl jen ve znamení povodní a požárů. V rámci výstavy Domov a teplo s doprovodným programem Čtyři dny se záchranáři bylo sboru do užívání slavnostně předáno zcela nové dopravní vozidlo Ford Tranzit. fordbez_nazvu.jpg
V roce 2004 se slavilo 140 let hasičstva v Čechách - první český dobrovolný hasičský sbor byl založen roku 1864 ve Velvarech. Kluci – nadšenci zrenovovali historickou Pragovku – rozložili a složili ji do posledního šroubku.
V roce 2005 jsme v okolí Lysé a Milovic pozorovali zvýšený výskyt požárů neobydlených budov. V témže roce jsme odhalili žháře, kterému byl prokázán jeden případ založení požáru, při kterém pak „hrdinně“ hasil. V tomto roce se novým správcem hasičské zbrojnice stal Jindřich Ziegelheim. Podařilo se nám také natřít a zateplit dřevěná garážová vrata naší zbrojnice. Jsou stará již 45 let a tehdy byla zhotovena členy sboru v truhlářství Václava Bičíka. Velikým problémem bylo tehdy potřebné dřevo vůbec sehnat.
Za zmínku také stojí, že v roce 2006, po 15 letech přestávky, obnovil svou hudební činnost taneční orchestr Melodik a svým repertoárem se představil na taneční zábavě pořádané pro členy sboru ve zbrojnici. V sobotu 6. května se náš sbor zúčastnil s historickou i současnou technikou celorepublikové akce „Den záchranářů ČR“ v Poděbradech. Předvedená požární technika ukázala, že v posledních letech došlo u jednotek HZS a tu a tam i SDH k obrovskému posunu v oblasti modernizace techniky.
Dne 15. května 2006 obdržel náš sbor poděkování od ministra vnitra Mgr. Františka Bublana a generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky generálmajora ing. Miroslava Štěpána za aktivní účast při záchranných pracích a při likvidaci následků povodní.
V průběhu roku 2007 jsme se kromě samotné činnosti při zásazích zúčastnili též něka dalších akcí zaměřených na prezentaci hasičské myšlenky a techniky široké veřejnosti i sdílení zkušeností mezi samotnými hasiči. Jednou z nich byl v sobotu 8. května „Den záchranářů“ v Kolíně, kterého jsme se zúčastnili s naší historickou technikou. Konala se i spanilá jízda městem. Neméně zajímavou byla ve dnech 8. a 9. září naše účast na největším setkání požárních automobilů, jejich řidičů, strojníků a hasičů v České republice s názvem "Pyro car 2007" v Přibyslavi.
Dobrou zprávou pro všechny členy sboru byla v závěru roku 2007 též skutečnost, že jsme obdrželi zcela nový hasičský vůz CAS 20 S2Z - Tatra 815 4x4.2 a výbor sboru podal návrh na zhotovení sborového praporu ke 130. výročí založení sboru.

A jak část o historii sboru zakončit?
Tento almanach nechť je chápán též jako projev díků všem členům sboru, kteří se aktivně podíleli či dosud podílejí na pokračování hasičské tradice v Lysé nad Labem a snaží se s menšími či většími úspěchy pokračovat v práci našich předchůdců. Velký dík patří také rodinám členů a všem příznivcům sboru za jejich nezanedbatelnou podporu.
A věřme, že stejně jako naši předkové v roce 1950 snili o velkém hasičském domě v našem městě, tak ani dnešní generace dobrovolných hasičů v Lysé nad Labem na tento neuskutečněný sen nezapomněla. Žije v nás dál a věříme, že se nám pro náš sbor podaří zajistit dnešním potřebám vyhovující zázemí v podobě nového hasičského domu a tím splnit jakýsi dluh našim předkům ...







Designed & Code created by www.OandD.cz Valid CSS!